Jenom tam u nás



V našem světě jsou překrásné vztahy a pohádková místa,
o kterých se vám ve vašem světě může jenom zdát.
A omezená vaše společnost lidská,
nedovolí vám pravdu o nich znát.

Jenom v našich kouzelných lesích můžete zahlédnout krásu,
které se ta vaše přece jenom nějak nevyrovná.
V našich panstvích střežíme velkou lásku,
a pohár rozkoše pijeme až do dna.

Pijeme ho však nejen s lidmi, ale také s překrásnými stromy,
se zvířaty, prostě s Přírodou, i samotnými Bohy.

Doušky z toho poháru neškodí nám ani trošičku,
všechnu tuhle nádheru máme totiž v malíčku.
Nám všem tady byl už dávno odhalen její zdroj -
v celé jeho kráse, když kvůli nám si sundal závoj.

A ještě jednu věc vám o tom řeknu:

U nás pohár rozkoše trochu jiný tvar, než u vás, má,
a trochu jiná se u nás, než u vás, do něj lije tekutina.

To jenom u nás je člověk mladý věčně:

Žádný z našich mužů nikdy není starcem,
a žádná z našich žen nikdy není stařenou.
Miliardy let jsme mladými bojovníky,
co se pravidelně poperou.

Skoro nikdo neumí tak dobře bojovat,
málokdo se nám v tom vyrovná.
Naše IBU musíme stále praktikovat,
každý z nás tohle umění zná.

Stará se o něj náš Spolek příznivců Ideálního Bojového Umění,
jehož členy jsou zejména šlechtici z více panství našich.
V každém z nich je bojovníků čtveřice,
vždy po dvou ženách a po dvou mužích.

Všichni víme, jak lidem vládnout a jak naší šlechtickou Říši spravovat,
i jak se nenávisti vyhýbat a jak nejlépe milovat:

Vezmeme mnoho lásek a složíme je v jednu jedinou,
a ze všech vztahů uděláme také jenom jeden.
A pak se podivně milujeme láskou převelikou,
někdy, když je noc, a jindy, když je den.

Někdy ty lásky prožíváme každou zvlášť,
a vychutnáváme si je jednu po druhé.
Kořenové odklony přitom střídáme,
tak už to je a jinak to nebude.

Nikdy jste neviděli lidi tak, jako u nás, se milovat,
pod jasným Nebem nebo když se Slunce a Měsíc halí do mraků.
Nepoznali jste, jak umíme jeden druhého hřát a objímat,
nikdy nebyli jste u nás, v Říši pro vás nepochopitelných zázraků.

Jeden druhého si půjčujeme a každý přeje každému,
aby právě on si užil rozkoše ze všech nejvíc.
V tak srdečných vztazích tu žijeme ve vzájemné lásce,
určitým způsobem neznající hranic.

Známe kabátu rub i líc a velmi dobře víme,
že každá mince ne jednu, ale hned dvě strany má.
A že lásce rozumí jenom ten, kdo všechny její úhly zná.

Umíme být mužem, ženou, androgynem i Bohem,
střídat velkou rozkoš občasným kouskem užitečné bolesti.
Jsme spolu šťastní a veselí, jak život jde kolem,
máme jen minimum žalu a známe hlavně radosti.

Stále se staráme o poddané a všechno organizujeme,
v tomhle jsme moudří - víme, co kdy a jak.
Jejich přiměřené životní štěstí budujeme i udržujeme,
a tím je podporujeme, už je to tak.

Organizace BOR střeží bezpečí naší sociálně-feudální Říše,
a někteří z nás zemanů bývají jejími důstojníky.
A tak kromě stříbrné šlechtické koruny na hlavě,
oblečeni jsme i do vojenské uniformy.

Na koních vraných jezdíme po našich panstvích,
a velcí psi nás na toulkách našimi lesy doprovázejí.
Tohle děláme jak v parném létě, tak když je v mrazivé zimě sníh,
a vojáci nás i náš šlechtický areál při tom všem hlídají.

Máme v něm rybníček i zahradu překrásnou s altánem,
co u něj tůňka se nachází a také ohniště s posezením.
Tam sejdeme se, někdy odpoledne a jindy večerem,
a hodiny trávíme pitím, smíchem i povídáním.

Mnohdy spíme jen v lesních srubech a v jídelně spolu jíme,
a ve věži v naší tvrzi na kopci někdy pijeme.
V klubovně s tělocvičnou se teorii učíme,
bojujeme a posilujeme.

Občas se účastníme šlechtických plesů,
v ozdobných parukách a nóbl šatech s krajkami.
Vážná hudba zní nám k tanci v zámku uprostřed lesů,
a my jsme potěšeni, zabaveni i poctěni.

Vraťte se zpátky domů nebo si přečtěte naše právní prohlášení.

Webmaster: info at socialfeudalism dot net